Jak jsem cvičila v těhotenství
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, cvičila jsem dva a půl roku, z toho téměř dva roky intenzivně na jóga hodinách pod vedením Julie Poupětové. Musím přiznat, že Julie byla také jedna z prvních, kteří se tu novinu dozvěděli, protože jsem se dost bála, aby mi jóga ze začátku neublížila.
V prvním trimestru jsem cvičila pořád se stejnou intenzitou (2x týdně hodiny s Julií a jednou až dvakrát týdně cvičení doma). Cvičila jsem v podstatě celou první sérii, ale dávala jsem si pozor, abych se vyhnula jakékoli práci s bandhami (tělesnými uzávěry). Bandhy, stejně jako přímé posilování břišních svalů, můžou na začátku těhotensví způsobit i potrat. Také všechny převrácené pozice a záklony jsem již vynechávala. Moje cvičení se tedy v prvním trimestru zúžilo spíše na protažení a částečné posílení trupu a horních i dolních končetin. Co se týče pánevního dna, necvičila jsem žádné cviky na jeho posílení (a tedy ani vinjasy), nicméně si zpětně myslím, že izolované posilování pánevního dna v prvním trimestru nemůže uškodit, spíš naopak. V druhém trimestru jsem pokračovala ve cvičení, jen jsem přes rostoucí bříško měla již v tu dobu omezené provádění torzí. Stejně tak i „Pozdrav slunce“ jsem cvičila ve zkrácené formě. O to víc jsem se ale soustředila na celkové protažení a zpevnění celého těla. V tomto období jsem již začala cvičit izolované cviky na pánevní dno, zejména podsazování zadku. Na záčátku třetího trimestru se mi objevila tříselná kýla v levém třísle a musela jsem opět přehodnotit způsob a intenzitu cviků. Výsledkem bylo celkové vynechání všech pozic ve stoje, kde by přílišný tlak na břišní stěnu mohl způsobit uskřinutí. V úvodu třetího trimestru jsem také začala více přemýšlet o samotném porodu a možnostech, jak by mi ho jóga mohla usnadnit. Jedním z velkých strašáků porodu bývá nastřižení hráze. Vedle masáže hráze, která se velmi doporučuje, jsem tedy doplnila svoji sérii o další cvik, který mi, myslím, velmi pomohl. Jedná se o sed vycházejíci z Džánušíršásány B (Janusirsasana B), kde se již nesnažím o předklon, jelikož mě bříško už tak daleko nepustí. Pata je tomto sedu umístěna přímo pod hrází a velmi efektivně tak nejen masíruje, ale při cíleném povolování svalů i hráz uvolňuje. Při prvních pokusech s tímto cvikem jsem si na patu vůbec nesedla a bolest byla dost velká. Cvik jsem cvičila každý den a po třech týdnech jsem si dokázala sednout na patu celou vahou, svaly hráze byly povolené a vydržela jsem tak i minutu. V posledních třech měsících jsem cvičila každý den svou „ořezanou“ sérii. Termín porodu byl plánován na 11. října 2007, ale Kristýnka si pospíšila a 18. září se nám narodila v Benešovské porodnici. Bez nástřihu a jiných porodních zranění, měla 2250g a 45 cm. Tereza. |
